Slova, která léčí

  otázka skrytá od věků co dává láska člověku je o vánocích obnažena když chudičká a mladá žena dítě položí do jeslí  a jásot hvězdným nebem zní jak proutkem kouzelným kometa mávne svým rozpustilým chvostem jas pokoj  světlo v srdcích máme a každý z nás je hostem ze stolu brát a z číše pít smát se  tančit a hodovat dobro si přát společně být   a za vše vděčně děkovat smí dítě muž stařec i žena každý kdo chodí po světě když láska dřímá obnažena dík Betlému a kometě tu chvíli uchop hvězdy stiskni ze kterých láska přišla k nám navždycky pochop všechno riskni uvědom si věř nejsi sám  

  ptáš se  čím má duše žije? křehkou krásou poezie nelze vidět očima všechno co mě dojímá když se slovo s hudbou vplete do nádhery písničky lehce se mi dýchá v světě žal je náhle maličký a když s důvěrou se vloží v mou dlaň ruka dítěte ucítím žádný tvor Boží nechce být sám na světě báseň tóny láska dětí rodina a přijetí chvíle co mě prohloubí které moje žití světí nejsou nikde ke koupi

  lesem který teskně zvedá tenkých kmenů větve suché spěšně kráčí dívka bledá ozvěny kroků jsou hluché   je to anděl opuštěný v bídě země zanechaný ještě má vzezření ženy mlhovinami je tkaný   klopýtnul a na chodníku zůstal ležet trošku k smíchu více k žalu anděl který hledal ty kteří by chtěli   lásku touhu bytí ticha   nenašel nic smutně vzdychá těžce z hlubin přerývaně tělo vetché uondané   vytahuji ze záňadří svůj zázračný elixír dej Bože at div se stane aby každý anděl žil   ať se ticho stane lékem ať milujem bez nároků člověk člověku člověkem půjčky ať jsou bez úroků   ať je les andělů plný louky vláhou šťavnaté čisté světlem mořské vlny oči krásou dojaté   napil se čekám v napětí vždyť nemám nic jiného smícháno je tři ku pěti láska smír žal do něho   přidáno je trošku štěstí bolest soucit odvaha ...

  Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát i kdybych měla řiť holou tuhle hru nechci hrát