Slova, která léčí

  nečekaná deprese zdá se že mnou otřese zdá se že úniku není vše dobré ve zlé se mění systém školství politika covid válka zdražení trápí mě bolesti břicha k tomu špatné trávení řeči dokola se vedou věci co se neřeší lidé jak zlí být dovedou svět který mě netěší vše utone v jedné chvíli do moře když vhodím sítě v okamžiku co je milý ve kterém ulovím dítě silou odvážného skutku malou ruku pevně stisknu nedám žádnou šanci smutku pro to maličké vše risknu náhle je vše v pohodě život dobrým zdá se být dík sítím dětem vodě sebe mohu zachránit když se topíš v moři smutku věř mi důvěrně to znám pomůže Ti od zármutku vědomí nejsi v tom sám rozhlédni se kolem sebe nabídni sílu svých paží usměje se celé nebe na každého kdo se snaží celý vesmír napře síly když se dobří lidé spojí maličkým by ublížili tam kde se dospělí bojí

  probuď mě  Pane spím a jsem sám probuď mě  Pane chci k výšinám ach úzkost Pane ach úzkost žal probuď mě Pane chci k výšinám zvedni mě Pane ze špíny dní podrž mě Pane brzy se dní vyslyš mě Pane už nechci spát vše co se stane dám Tobě rád probud mě Pane spím a jsem sám jen s Tebou Pane chci k výšinám s velikou touhou na mě jsi shléd jsem částí pouhou Ty jsi můj svět jak často Pane spím v smutku dní podrž mě Pane brzy se dní  v přítomně době září Tvůj kříž Ty mě  já Tobě věřím vždyť víš  

  Vždy, když přijdu domů po náročném dni a chci se po nezbytném umytí rukou upokojit, první krok, který udělám, je, že rozepnu na zádech neúprosné zapínání a obratným sejmutím jednoho, potom druhého ramínka sundám podprsenku. Ach, ta úleva! Prsy padnou tam, kam se jim zachce a já kupodivu okamžitě ztratím padesát bodů svého IQ, stane se ze mě jednoduchá stařenka, šourající se pokoji. Vyhýbám se pohledu do zrcadla, abych nemusela zpozorovat, že mé prsy dosahují zdárně místa, kde by měl být pas, časem již zarostlý do přehledného bloku tuků. Myslela jsem si donedávna, že to dělám jen já. Já, prostá žena z vesnice, která nepotřebuje být v samotě svého domova oslnivá ani inteligentní prostě jen proto, že žiji sama, nemusím nikoho okouzlit ani nikomu připadat přitažlivá. Jenže - ouha, zjistila jsem nedávno, že i mé kamarádky a kolegyně, požívající neutuchající obdiv svých protějšků a těšící se výrazně mladšímu věku, dělají totéž! Přijdou domů a šup - sundají podprdu. Jak je úlevné zjisti...

  manuál pro zlé časy nohy těžknou tesknotou slunce potemnělo oči zejí prázdnotou bolavé je tělo soudí a hází kameny rýpou se v rodné hlíně kalné jsou řeky prameny a svět přivyká špíně v té chvíli těžké bolestí umlknou křehké duše je volná cesta neřesti za kterou bída kluše tehdy se vzchop  a zpříma stůj navzdory časté skleslosti vlastní žal pracně proměňuj ve vodopády vděčnosti tulipán zasaď slož milou píseň z hlíny vytvaruj nádobu  měj lidi rád zaháněj tíseň plodící zlo a chudobu srdce které vděčně bije ví  jak dobré být dost sil  touhy energie umí obnovit laskavosti každý zlomek k dobru všech se počítá růži tvoří kořen stonek list až pak je     rozvitá