Slova, která léčí

Když se zavřou dobré oči Které se uměly smát Životní cesta se končí Tma uléhá do zahrad Když dotluče dobré srdce Venku rozhostí se chlad K modlitbě se sepnou ruce Podťatý strom k zemi pad Slzy na řasách se třpytí Čas vděčnosti nastává Láska jasným světlem svítí Roste Dýchá Zůstává Záře lásky zažene stín Když se k nebi vznese Bůh se skloní k zarmouceným Kříž zvedá A nese

    nad Labem hejna havranů Karel Hynek se směje řady bělostných parkanů nebe se modře chvěje   chodník staletím ošlapaný celým náměstím leskne se věž v tvaru kalicha nad námi nádherný výhled přinese   město marcipán našlehaný tisícem barev zdobený vzduch tak uměním nadýchaný pro křehké duše laděný   jarmarky sochy rozšafnost domů galerie gotický hrad zákusky skvělá káva k tomu kavárna s okny do zahrad           loď která v přístavu kotví dole v přízemní kajutě nabízí výhled voda šumí kolébá bílé labutě   pod Radobýlem hustě sněží cesta je mokrem blátivá zima se drží svých otěží pokaždé to tak chodívá   však tam nahoře čeká jaro rok co rok bitvu vyhrává v maličké chvilce se to stalo mraky mizí jas nastává   už vidím Labe Milešovku támhle vzadu je hora Říp řeky se snoubí na soutoku tichá výčitka ...