Zmrtvýchvstání zombie
Hu! Jsem v pokročilém věku a vůbec jsem s tím nepočítala. Začala jsem pracovat v mateřské školce, kde působí též jedna taková opravdu stará učitelka, a tuhle na školní zahradě chvíli poté, co mi malý Lukášek s pronikavým a veselým kukučem sdělil, aniž hnul brvou, že mi rozbije brýle, když předtím mne mlátil klacíkem přímo do obličeje a házel na mne jehličí, ačkoliv jsem mu chtěla zrovna bujaře zpívat po waldorfském způsobu „A já se dííííváááám, dííííváááám, jáááák mi Lukášek pooooomááááháááá“, tedy tato milá vrásčitá žena mi podala ruku a řekla, že bychom si mohly tykat, ačkoliv ona je sice mladší, ale to nevadí. Zkoprněla jsem. Ona že je mladší? Klepne mne na místě. Ihned se mi vybavil můj kamarád a to, jak jej obtěžuji svojí přízní a zahrnuji láskou, toho člověka s vizáží hošíka, opoustějícího za měsíc devátou třídu a šokovaně jsem si uvědomila, jak se musel trýznit mojí společností. Žádná křesťanská ctnost není dost opravňující k tomu...