Svatováclavská
únava s vrtkavou povahou vrásčitá bába před svým skonem s těžkými mraky nad hlavou prochází zemí každým domem zří děti ruce na pusinkách a oči strachem vyděšené když zapomenou vzít si hadr v době z osy tak vychýlené zří aroganci hloupost závist udávání a srovnávání kdy lidé jako hloupí janci tančí jak pískají jim páni vidí lásku je smutná chodí tichá jak dítě co se bojí nese sítě co osvobodí a každou ránu rychle hojí zří lesy dřív plné hustých stromů teď zčásti holé zčásti sťaté není v nich vidět cesty domů přišly o vše co bylo svaté pro děti mladé kteří chodí opuštěnými pláněmi pro strach zlých který se jim hodí pro jejich vládu nad všemi pro zmar žal zlotřilost nadutost tak dlouho už jsou k uzoufání pro sílu vstát a zvolat DOST pro odpověď na všechna ptaní pro Tvoji hrdost dobrý kníže a pro Tvé jméno Václave pomoz nám zbavit se té tíže ať znovu řád nám nastane pro Tvoji víru co svítila když tmou se těžce bloudilo zachraň nás panovnice milá přimluv se svatá Ludmilo pro všechno čím žij...