Slova, která léčí

  hádala se s instagramem facebooková bublina že není “in” nejde s davem zaostávat začíná našeptává seznam. cz kolik čísel znovu stoupá a že doma tiše vězet není idea tak hloupá přidaly se reklamy a podprahově působí že vše co je před námi řeší nové nádobí moderátor tetovaný ptá se jako zfetovaný jak v absťáku alkoholik na otázky hloupé tolik loket lehce vychýlený pravé oko tiká bokem člověk celý pomýlený internet projíždí skokem klikne sem a klikne tam bez rozumu s myší rejdí ponořený do reklam s intelektem jako šmejdi zatím venku listí zlaté, rudé, hnědé sluncem hojně zalité nebem bílá čára vede mraky větrem nadité přišel rozum do hlavy mdlé přímo z okna s čerstvým vzduchem rozehnal myšlenky černé vyletěly z hlavy uchem telefon hází do kouta počítač je bez wifiny trhá mediální pouta bere triko svetr džíny klíče v kapse volně kráčí krajina je tichá a nádherná je až k pláči jak lehce se dýchá té radosti a volnosti nemůže se nasytit cítí se šťastně svobodně jak krásné je být a žít ...

  rozhodla se na podzim nota s klíčem basovým že mi ještě dají šanci naučit se zahrát k tanci houslový klíč zamknul řádky má dost toho povídání “měla by se vrátit zpátky k teorii místo hraní” “nemá žádnou disciplínu” mručí pedál zpod klavíru “cvičení moc nedává” ozvala se oktáva  stolička je otočená příležitost  promarněná jak se na ní znovu točit co si s tím mám šlaka počít? jedna nota  basový klíč nedají tak velkou práci když zbylá hudební rota zahájila demonstraci sedám pevně židlí točím notu hrají zasněná zápěstí mám uvolněné v správném úhlu kolena  malá  velká  kontra svižně jeden prstík za druhým hledá notu zda přibližně nebo přesně nepovím a jak se tak jediný tón místností sám vznášel rozvibroval se jako zvon cestu k srdci našel zachvělo se ustrnulo nad tou krásou tónu  zjihl klavír přidává vše k zvuku toho zvonu všechny noty černé bílé zněly ve své nádheře najednou je všechno jiné dík srdci a důvěře  když dokáže v jedné chvíli zjihnou...

  ? křehká krása orchidejí  šum ptačího letu kapky rosy co se chvějí jak vzduch v parném létu barvy listí říjnové když štědrý podzim rozhazuje neskrblí si na nové vždyť dopředu nic neplánuje slunce frajer libový co po obloze pyšně kráčí polštářek má nachový a za sebe se neotáčí když obrázek namaluje s velkou láskou malé dítě spontánně ten malý dárek podaruje okamžitě velkorysost křehkost štědrost pokora a pousmání odvaha jít vpřed i hrdost za peníze nejsou k mání proč se tedy smutní světem pinožíme hrbíme nevěnujeme se dětem brbláme a škudlíme?

  zadýchané děvčice se širokou sukní nablýskané střevíce skoč a pak si dupni hoši černé kloboučky ladící s vestami košile snad vyšívané jejich nevěstami muzikanti trubky bubny harmoniky pozouny hochy stárky kverulanty chytráky i blbouny všechny láká proud tak mocný valící se dědinou víno  pivo mošt ovocný polknou pak se přivinou k druhu družce svůj ke svému ve vzájemné svornosti ona ve vlasech má stuhu všechny kolem pohostí a zase rej kolem máje mladí tančí besedou místní příchozí i hosti žasnou jak to dovedou chasa výská děvče letí vysoko až k závrati tradice srdcím tak blízká kéž nám rozum navrátí svůj ke svému k družce k druhu vzájemně se připojme nenechme si špinit duhu a hňupů se nebojme