Návod ke hře na klavír a k žití

 rozhodla se na podzim

nota s klíčem basovým

že mi ještě dají šanci

naučit se zahrát k tanci

houslový klíč zamknul řádky

má dost toho povídání

“měla by se vrátit zpátky

k teorii místo hraní”

“nemá žádnou disciplínu”

mručí pedál zpod klavíru

“cvičení moc nedává”

ozvala se oktáva 

stolička je otočená

příležitost  promarněná

jak se na ní znovu točit

co si s tím mám

šlaka

počít?

jedna nota 

basový klíč

nedají tak velkou práci

když zbylá hudební rota

zahájila demonstraci

sedám pevně

židlí točím

notu hrají zasněná

zápěstí mám uvolněné

v správném úhlu kolena 

malá 

velká 

kontra

svižně

jeden prstík za druhým

hledá notu

zda přibližně

nebo přesně

nepovím

a jak se tak jediný tón

místností sám vznášel

rozvibroval se jako zvon

cestu k srdci našel

zachvělo se

ustrnulo

nad tou krásou tónu 

zjihl klavír

přidává vše

k zvuku toho zvonu

všechny noty

černé

bílé

zněly ve své nádheře

najednou je všechno jiné

dík srdci a důvěře 

když dokáže v jedné chvíli

zjihnout nástroj dřevěný

kde bychom jak lidé byli

doznat stejné proměny?

když dokáže jediný tón

celý klavír rozeznít

mohl by se i náš národ

ze tmy strachu probudit

ještě stále šanci máme 

smát se

hrát

a pracovat

když v důvěře vytrváme

dokážem i tancovat

rozhodni se na podzim

že přestaneš jančit

každý z nás

(dobře to vím)

může snít

hrát

tančit