Slova, která léčí

  Velká bouřková rána  Malý raneček Toníček dřímal první víkend u babičky Lidušky, která z toho byla celá na větvi, tak všechno vysmejčila, napekla, navařila a třásla se jako rosol v zavináči na toho chlapečka, svého prvního vnoučka. Strejda Vojta pochopitelně věděl, kde Toníček,miminková maminka Týnka a babička Liduška jsou a co asi tak dělají, stejně jako Týnka a Li věděly, že Vojta má službu, protože už to tak odjakživa chodí, že koukáčci o sobě všechno vědí, a když náhodou ne, tak si napíší nebo zavolají, aby jim nic neuniklo. Tak se stalo, že když Toník dřímal u babičky, Týnka prala prsní tamponky, nasazovala si špudliky a babička spala, začala otřesná bouře.  Vojta psal Li, že je zapotřebí posunout Toníčka od okna, dát mu na hlavu čepičku, lepší varianta jsou sluchátka, neb se může stát, že třeskne rána, protože, jak Vojta věděl, venku je mordor a na radaru je černo a všechno teprve přijde. Babička Vojtovi poděkovala, že má Toníčka tolik rád a šla ponoukat Týnku, do...

  Andělská  pohádka  pro našeho    Toníčka  Pán Bůh se rozhlédl po nebi a povídá si: “Je nejvyšší čas zkontrolovat, jak se daří Toníčkovi, mamince, tatínkovi, dědečkovi Jirkovi, babičce Pavlínce, Vojtánkovi, babičce Lidušce, dědečkovi Mirečkovi, tetě Elišce, strýčkovi Alešovi, Anetce, Vojtíškovi, Adámkovi a malé Verunce”. Pán Bůh si povzdechl a užuž se chtěl pustit do práce, když vtom se z rohu nebeských mráčků ozval tichounký hlásek maličkého andílka: “Pane Bože, Pane Bože, moc Tě prosím, pošli mě! Já moc rád půjdu! Tak rád bych se s nimi potkal, prosím, prosím, budu hodný, brzy se k Tobě vrátím!” Pán Bůh se usmál. “Zrovna Ty, Josífku? Ty, můj nejmilejší andělíček? Co bych si tu bez tebe počal? Ráno mi sedíš u nohou, přes oběd tě mám na klíně a večer mi usínáš v náručí! Jak se tu bez Tebe obejdu? Nenapadá Tě, že mi bude smutno?” “Pane Bože, Pane Bože, moc, moc prosím!!!” Malý andělíček popotáhnul a stulil se Pánu Bohu do dlaně. “Já se Ti brzy vrátím! ...