Žárem ohrožená

 Žárem ohrožená

Nedávno jsem dosáhla druhé třicítky a cítím se mladá. Bohužel můj krk, brada, čelo a horní ret tvrdí, že to tak není. Krk je jako ještěr, brada chlupatá, čelo skvrnité a horní ret, když z něj vyškubu úrodu drobných chloupků, vypadá jako popraskaná suchá hlína po vydatném lijáku.

Co mám dělat? Nemohu se skrývat, jsem veřejně známou osobou. Po chodníku chodím rovně, aniž bych se pohybovala přískokem od domu k domu s obličejem obráceným ke zdi.

Ksicht je odhalený, protože masky takové velikosti se nenosí a můj úctyhodný nos má potíže s dýcháním i když k němu přiložím čistě vypraný hedvábný kapesník. Představa, že si ostříhám svých pět vlasů, mezi kterými prosvítá kůže a získám znovu mladistvý vzhled, je zřejmě lichá, i když jsem se jí chvíli hýčkala. Můj syn mě však povzbudil k tomu, ať si všech svých pár vlasů nechám a když jsem se jej tázala, co si o mém problému myslí, zatímco jsem mu zkroušeně posílala svých několik fotografií s názvem “krutá pravda”, řekl, že když ze sebe udělám plastovou láhev, bude mě mít stále rád, jen mě bude držet dál od ohně, abych se nezmačkala.

A to je vlastně důvod, proč si svůj obličej nechám a budu jej statečně nosit.

Ne že bych se bála ohně.

Zbožňuji syna a nechci, aby jeho pozornost od dobře opečeného buřtu kolísala k plastově vyztužené matince, která by mohla zfajrovat.

Rozumíte, že?