Slova, která léčí

 nádherná krajino klenote Vysočiny jak srdce matčino zníš a každý tón je jiný jak ruka otcova pevně mě držíš krajino domova sluncem když hoříš do lesů stíny když v mechy se položí a vůně tvých vřesů zrak dojetím zamlží v té chvíli pokorně v tvém rytmu dýchám jdu tebou pozorně                  a nepospíchám

  křik ptáků mě budí a rosa už se třpytí být v peřinách mě nudí i město plné lidí vybíhám ven jdu do lesů do mechu vděčná klesám do kolen ä bez hlesu své nářky stromům nechám  

  ach nechci mít strach žít v obavách ach kultura prach a v pustinách i v roklinách svou hůlkou mách krach   krach blízkosti lásky důvěry   je adorace nevěry jak přihlouplé jsou závěry jaké směry a rozpěry provázejí Tvé záměry?   ach   a v pustinách i v roklinách svou hůlkou mách strach