Ráno
křik ptáků mě budí
a rosa už se třpytí
být v peřinách mě nudí
i město plné lidí
vybíhám ven
jdu do lesů
do mechu vděčná klesám
do kolen
ä bez hlesu
své nářky stromům nechám
Fotky
Populární příspěvky z tohoto blogu
Fotky
Jeřabiny
krajinou šly těžké stíny spatřila jsem jeřabiny divoké a nespoutané strom je lehce nahnutý co bylo a co se stane ví od první minuty z dětství poznám jejich plody oranžové trpkostí mraky plné těžké vody vítr šimral s lehkostí jako malá šplhala jsem po ztepilé jeřabině korále pak navlékala z plodů sesbíraných v klíně jak otázky spouštěla jsem na nit která tenká byla korálkové jeřabiny v malé dlani jsem je skryla a teď když jsem stará paní stojím zas před jeřabinou znám odpověď na svá ptaní? mraky smějí se jak plynou k tomu stromu ruce zvedám chci vědět od jeřabiny odpovědi které hledám aspoň z jedné poloviny že je domov velkým darem a přátelství milostí láska že neskončí zmarem sobectví je krutostí že dítě vždy správně vidí co nechápe dospělý dobro že se mluvit stydí talent bývá nesmělý že z nebe jak déšt se lije marnotratně požehnání pro každého který žije v duze plné slitování samota že je jen dívka čekající na pozvání točící se jako cívka při tanci na Boží dlani příslib dob...
Komentáře
Okomentovat