Slova, která léčí

 Želví pohádka /na zakázku pro kamarádku, jejíž děvčátko nechce chodit do školy/ v jedné báječné malé vesničce žila želvička Pepička nebyla ani velká, ani malá kdybyste se jí zeptali, jak se má, pravděpodobně by stáhla víčka přes kukadla a nechtěla nic povídat byla to taková …inu…Pepička v želví školce byla celkem spokojená máma Sára ji tam vždy odvedla, tatínek Konrád ji vyzvedl, Pepička si chvilku pochodila svým tempem, trošku si pohrála, tu a tam pozlobila paní učitelku a než se nadála, dostala krmení a mohla domů. Její kamarádka Rozinka mívala postýlku těsně u ní, takže když nemohly po obědě spát a paní učitelka se nedívala, šuškaly si tajně želví povídačky pod peřinkou. ani ve světě želv není život jen samá legrace, zábava, pamslky a lajdání. každá želva, i ta nejmenší, jednoho dne doroste.  Na začátku září zrána- Pepička na to nikdy nezapomene - povídá maminka: Za pár dní půjdeš do školy. Musíme nakoupit všechno, co je třeba, želví papučky, leštidlo na krunýřek, brko a u...

  nebe se tiše otevřelo bez povšimnutí okolí a proměnilo její tělo zraněním které nebolí   ukrývá tajemství  něhu má pod víčky pod srdcem hájemství v něm dřímá maličký   vyrůstá vrůstá zapouští  nová láska své kořeny  žehná chrání  a odpouští  v té vzácné chvíli tvoření   najednou zázrakem  jiná je celá  nejkrásnějším dárkem  který vždy chtěla   až se její tělo ve dvě  rozdělí a zachvěje mé srdce Bůh sevře jemně děťátko se usměje   mrknu na něj a on na mě  duše co se dávno znaly  po tvářích mi skanou slzy obrovský zázrak  tak malý    

Až ti staří vezme sílu ve vlasech budou šediny Nahmatáš jen v kapse díru Svět je náhle tak jiný V úžasu se ruce zvednou Pohled vystačí jediný Pochopíš náhle a jednou Že vesmír byl a je jiný Až otevřou nebeský dvůr K slavení věčné hostiny S něžnou láskou prostírá stůl Bůh který je tak jiný Až nastane ticho kolem Uzavřou se dějiny Světlo skryté pod závojem Ozáří syté krajiny Neváhej a prázdnou dlaní Předstup dobrý jsi víc než dost co bylo dřív je jen zdání Hospodin miluje jinakost

Když se zavřou dobré oči Které se uměly smát Životní cesta se končí Tma uléhá do zahrad Když dotluče dobré srdce Venku rozhostí se chlad K modlitbě se sepnou ruce Podťatý strom k zemi pad Slzy na řasách se třpytí Čas vděčnosti nastává Láska jasným světlem svítí Roste Dýchá Zůstává Záře lásky zažene stín Když se k nebi vznese Bůh se skloní k zarmouceným Kříž zvedá A nese

    nad Labem hejna havranů Karel Hynek se směje řady bělostných parkanů nebe se modře chvěje   chodník staletím ošlapaný celým náměstím leskne se věž v tvaru kalicha nad námi nádherný výhled přinese   město marcipán našlehaný tisícem barev zdobený vzduch tak uměním nadýchaný pro křehké duše laděný   jarmarky sochy rozšafnost domů galerie gotický hrad zákusky skvělá káva k tomu kavárna s okny do zahrad           loď která v přístavu kotví dole v přízemní kajutě nabízí výhled voda šumí kolébá bílé labutě   pod Radobýlem hustě sněží cesta je mokrem blátivá zima se drží svých otěží pokaždé to tak chodívá   však tam nahoře čeká jaro rok co rok bitvu vyhrává v maličké chvilce se to stalo mraky mizí jas nastává   už vidím Labe Milešovku támhle vzadu je hora Říp řeky se snoubí na soutoku tichá výčitka ...