S vděčností dopravnímu podniku V líné prázdninové neděli jsme s dcerou a jejím synečkem Toníčkem vyšly do kostela v centru města. Obvykle zůstáváme v naší čtvrti a jdeme pěšky, ovšem díky rostoucím zoubkům vnoučka, dusnu v povětří a vyschlé meteoroložce, strašící předpověďmi o svírajícím horku (ve skutečnosti jsme jednoduše zaspaly) bylo nutné trmácet se do jiného chrámu trolejbusem. Cesta tam byla poklidná. Vyděšená stařenka s rouškou na obličeji větší než její záda seděla hned vedle místa pro kočárky spolu s opuchlým opilcem, jinak byl trolejbus téměř prázdný. V kostele začal Toníček vyvádět. Nelíbilo se mu cinkání, neoslovil jej pan farář, ačkoliv se snažil, došly mu keksíky a lopatku na písek, kterou mu dcera nabídla uprostřed mše, ukousnul. Vzala jsem jej před chrám a snažila se nevnímat prodejce časopisu Metro a agresivního žebráka, který potutelně mumlal pod čepicí své kletby na nepřející křesťany. S Toníčkem jsme pochod...
Příspěvky
Zobrazují se příspěvky z srpen, 2024