Slova, která léčí

Má dcera prochází praxí v mateřské školce. Je to nutnost před zakončením prvního ročníku na pedagogické střední škole. Je zhroucená. Každý den má dojem, že není dost připravená. Připravená na co? No přece, musí s dětmi něco dělat. Denně pro ně musí mít program a trávit čas od osmi do dvanácti dopoledne s předtuchou, že každou chvíli se v chodbě může objevit poťouchlá postava trapné zástupkyně z jejich školy a bude dceřiny schopnosti hodnotit. Malý Hyneček s modrýma očima, kterého si dcerka oblíbila a kterého jsem jí připomenula pro její osvěžení, to nezachránil. Dnes kupříkladu strávila hned po procitnutí víc času než obvykle na záchodě, protože si byla jistá, že ředitelce se nebude líbit nic z toho, co udělá. Poradila jsem na ředitelku plivnout dříve, než začne s čímkoliv, aby si odlehčila ve své hrůze. Nechtěla moji radu přijmout. Pověděla, že ředitelka si bude myslet. Rozšafně jsem pravila, abych ji rozptýlila (třásla se hrůzou a zimou), ať jí rovnou zbije za to, že ...

Prolog Náš svět je nemocný bolestí, nezájmem a zlobou. Hodně lidí ztratilo svůj vnitřní zdroj štěstí, spousta dětí je bez radosti a jejich smutné oči nemají nic, co by v nich rozsvítilo ohýnky. Pro ně píšu své pohodové pohádky a budu ráda, když se jim i rodičům zalíbí. Jak přišla blecha Cimprlína k rozumu Blecha Cimprlína každé ráno, sotva se vypelešila ze staré hadry v psí boudě, kam chodila každý den spávat, skákala hned, sotva oči proloupla, ke starému střepu, aby se ujistila, že její bleší krása zůstává stále stejná jako předchozího dne. A opravdu! Oči stejně jiskřivé, tělíčko lesklé jako vždy a ohebné, nožky pikantně chlupaté. Ještě než si oblékla svoje nejlepší šaty (na každý den jiné), mířila do koutu v boudě přímo na bleší váhu, kde počítala kalorie, které si dnes může dovolit, takže vlastně, kolik slaďoučké krve má dovoleno vypít, aby byla pořád šik. Domovem a pojízdným autokarem naší Cimprlíny byl dobrácký pes Ben, který se celý boží cen procházel po zahr...

     Věděla jsem, že z hlediska praktického a rozumného čirý je to nesmysl, ovšem moje vnitřní GPS mě před mnoha lety donutila opustit dobré bydlo, ačkoliv jsem to dopředu neplánovala; přesto jsem jednoho krásného dne vzala karimatku a odešla s ní z luxusní vily. Není to dlouho, co jsem opustila výhodné zaměstnání, před pár dny jsem vystoupila z autobusu, který m ě v e zl na místo, kde jsem do té doby fungovala zcela spolehlivě. N ebyl žádný důvod pro to, abych dosavadní činnost zrušila; přesto, vedena podivným velice nutkavým pocitem, jsem spontánně odešla jinam bez udání důvodu.      Když se ohlédnu, myslím, že úplně nejvíc jsem Pána Boha pobavila, když jsem si vytvořila přesný plán (barevně i graficky), jak budu měnit svůj život. Od doby, kterou přesně neurčím, jsem přesně vedena Boží GPS, která, ať já dělám, co dělám, si vede svou a pro m ě vychází úplně nejlíp ze všeho vzdát se svého řešení a vše přenechat tomuto skvělém zařízení. ...