Slova, která léčí

  před katedru se postavím dychtivé tváře dětí vidím nelze to neříci já vím napůl váhám a napůl se stydím   ty oči prvňáčků jsou čisté a já je nechci zakalit však mlčet nesmím to je jisté jaké řešení představit?   do vaty zabalit se nedá a nemůže se pocukrovat když černý havran na strom sedá a před stíny se nejde schovat   zabírají boří a ničí šílenství střídá ukrutnost tiché výčitky vzduchem křičí nejhlasitěji lhostejnost   zamyšleně procházím třídu na nástěnce mi ulpí zrak vím náhle z cesty slepé vyjdu začínám tušit kudy jak   jednu ctnost máme měsíc každý snažíme se ji naplnit tak ďětátkům vštípit chci navždy jak by se mělo správně žít   LÁSKA to pro únor je slovo a já procitám z letargie s radostí otevírám okno náhle jsem plná energie   zabírají boří a ničí šílenství střídá ukrutnost tiché výčitky vzduchem křičí a nejhorší je lhostejnost ...

  dotkla jsem se kůry stromu tam před domem Besedním žádný důvod nebyl k tomu  (snad jen malý v duši splín) probudil se  rozzářil se začal mluvit o překot myslím že i uklonil se pak spustil jak o závod “hned na úvod musím říci nejlepší jsou hudebníci jako víno léty zrají občas kol mě postávají někteří i zakouří si rychle levnou cigaretu o přestávce odskočí si proberou každičkou větu a mí dobří přátelé jsou i pořadatelé jak běhají sem a tady ä často si neví rady když koncerty pořádají ach co starostí s tím mají často zírám (mezi námi) na róby co nosí dámy do partnerů zavěšené šperky pěkně ozdobené hudba je zázrak největší z nebe byla seslaná nic na světě ji nepředčí hladí hřmí a vyhrává dobrý Bůh když lidi tvořil jistě pro nic jiného než by člověk hudbu složil  (nešlo by to bez něho)   i když lidé jsou smrtelní hudba bude stále znít tolik krásy kouzel je v ní nic ji nesmí porazit” věnoval mi pousmání plaše se ptám: “smím mít přání?” rozesmál se od kořenů: “nevidě...

zlámala se učitelka a doktora potřebuje optimistka byla velká nyní z duchen vykukuje a jak je pošramocená slova veršů skládá těžce páč je stále unavená k stolu se jí sedat nechce tak čtenářům pozdrav píše slibem nechce zarmoutit lepší verše budou příště teď se musí uzdravit a že duch jí nechuraví přetrvává naděje že se i fyzicky spraví a znovu se usměje