Marodův stesk

Autor: -
zlámala se učitelka
a doktora potřebuje
optimistka byla velká
nyní z duchen vykukuje
a jak je pošramocená
slova veršů skládá těžce
páč je stále unavená
k stolu se jí sedat nechce
tak čtenářům pozdrav píše
slibem nechce zarmoutit
lepší verše budou příště
teď se musí uzdravit
a že duch jí nechuraví
přetrvává naděje
že se i fyzicky spraví
a znovu se usměje

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nedělní pousmání Co krabičky nevyřeší

Autor: -
  Z krabičky paneláku, ve které bydlím, vycházím brzy. V kapse mám krabičku mobilu, v hranatém batůžku krabičku tabletu, krabičku kapesníků. Nesu si krabičkovou dietu, díky které, jak doufám, časem nabudu pružného tvaru a po mém skonu mě narovnají do krabičky. V krabičce peněženky mám několik karet tvaru obdélníků, peníze dávno nenosím, jsou nechutně oválné, špinavé a chrastí. Krabička, která je mi nejbližší, je můj mobilní telefon. Mohu s ním dělat cokoliv. Stal se mým nepostradatelným přítelem.  Do práce jezdím hranatým trolejbusem. Stejně jako každý, kdo tu se mnou sedí s tváří ozářenou obrazovkou telefonu, jsem pohlcen posíláním zpráv, e-mailů, příspěvků na sociální sítě. Tuhle jsem na chvíli zvedl hlavu, když kolem projíždělo houkající policejní auto a jen díky tomu postřehl, že vedle mě sedí bývalá spolužačka ze základní školy. Roztržitě jsem přejel prsty po jejím obličeji, jak jsem byl v jednom kole, zarazil jsem se však o nos a pak omylem šťouchnul do jejího očního důl...
Další informace
Autor: -
  Chvilka nedělního úsměvu Lurdy v Brně Mám život plný radosti a zázraků. Jsem registrovaná jako potenciální pacient v brněnských Lurdech; patřím totiž spádově do ordinace s vtipnou sestrou a osobitou lékařkou. Po příchodu do čekárny ze dveří ordinace přichází sestra podobná skřítkovi Rákosníčkovi, takže se pohledem na ni rázem ocitám v časech dětství. Rozhlíží se kolem, srdečně zdraví příchozí pacienty se soucitným úsměvem a trousí přískokem od zdi ke zdi po židličkách časopis Metro. V této chvíli ještě nikdo z čekajících netuší, že tady lze s úspěchem zakládat táborové ohně, opékat špekáčky a zpívat trudnomyslné písně typu “Děvčátko, vím, že přijde loučení”. Už tady, v čekárně, dochází bez vody, jeskyně, zpěvů a modliteb ke spontánnímu uzdravování.  Mnohokrát se stalo, že během dlouhých hodin jsem pochopila, že mi nic není. Bolesti, které mě do čekárny přivedly, odcházejí, horečka ustupuje, záda se napřimují a já po pěti, šesti hodinách odcházím bez dalších ceremonií do kavá...
Další informace
Autor: -
  Andělská  pohádka  pro našeho    Toníčka  Pán Bůh se rozhlédl po nebi a povídá si: “Je nejvyšší čas zkontrolovat, jak se daří Toníčkovi, mamince, tatínkovi, dědečkovi Jirkovi, babičce Pavlínce, Vojtánkovi, babičce Lidušce, dědečkovi Mirečkovi, tetě Elišce, strýčkovi Alešovi, Anetce, Vojtíškovi, Adámkovi a malé Verunce”. Pán Bůh si povzdechl a užuž se chtěl pustit do práce, když vtom se z rohu nebeských mráčků ozval tichounký hlásek maličkého andílka: “Pane Bože, Pane Bože, moc Tě prosím, pošli mě! Já moc rád půjdu! Tak rád bych se s nimi potkal, prosím, prosím, budu hodný, brzy se k Tobě vrátím!” Pán Bůh se usmál. “Zrovna Ty, Josífku? Ty, můj nejmilejší andělíček? Co bych si tu bez tebe počal? Ráno mi sedíš u nohou, přes oběd tě mám na klíně a večer mi usínáš v náručí! Jak se tu bez Tebe obejdu? Nenapadá Tě, že mi bude smutno?” “Pane Bože, Pane Bože, moc, moc prosím!!!” Malý andělíček popotáhnul a stulil se Pánu Bohu do dlaně. “Já se Ti brzy vrátím! ...
Další informace