Óda na radost

Žiju adventním, velikonočním a jiným zpíváním. Žiju krásnými slovy svých přátel a dětí. Samozřejmě taky jím a piju, ale žádná potrava ani tekutina mi nedala nikdy křídla. Z masa je mi těžko, ze sladkostí blbnu, alkohol mi neprospívá, protože ztrácím artikulaci a znepokojuje mne, že při větším požití nemám koordinaci pohybů, na které jsem zvyklá. A teď. Sledujte. Kolik stojí písnička? Smích a radost? Můžete to zabalit do mouky, vajec a strouhanky a usmažit? Litovala jsem dlouhé měsíce, že jsem opustila vyhřátou židli ve státní správě, než jsem si přišla obhlídnout svoji nástupkyni a zjistila, že je vypelichaná. Taky bych byla. Zabývala-li bych se jen suchopárnými výpočty, zbyla by ze mne podivná skořápka, dutá bublina, plná nesmyslů. A po celém dnu stráveném v kanceláři bych určitě nechtěla nic jiného, než se položit na postel a trvat tam strašně unavená (dobře si to pamatuju) jen z toho, jak jsem byla dobrým úředníkem. Vůbec by mne nanapadlo potom zpívat nebo psát. Už bych neměla hlas ani myšlenku. Jak by byl svět smutný, kdyby nebylo zpívání, psaní, blouznivců a věčných snílků. Nejde tu o termíny, peníze, postavení, přesto tohle a jenom tohle lidem dává křídla a příčinu k přežití. Otrhejte labuti všechno peří; pak to, co z ní zbude, je přesný obrázek světa, kde se všechno jen počítá. Bytí je o radosti. Žádná mince nezaplatí prchavé okamžiky, které ssebou přináší navenek nepodstatné a nedůležité maličkosti, svírající naše srdce, zážitky, při kterých máte husí kůži, záblesky štěstí, které nenahradí vůbec nic, co se dá koupit. Chvíle největšího štěstí jsou zadarmo. Kupte si důvěru, lásku a smích. Nikdo vám je neprodá. Avšak dáte-li důvěru, lásku a smích, nikdy nebudete bohatší. Určitě existují úředníci, kteří jsou básníky. Pokladníci, kteří zpívají. A moje hodnocení je krátkozraké. Ale ještě nikdy jsem neviděla juchat exekutora nebo recitovat státního zástupce. Možná jsem se nedívala dobře. Najdu-li takového, omluvím se.