Prostřednictvím tohoto blogu Vám chci zprostředkovat svoji radost ze slov, která mohou léčit, rozesmát, přinutit k zamyšlení.
Má tvorba nemá smysl bez Vás, mých čtenářů. Proto budu vděčná za Vaše reakce, poznámky, reflexe.
Ať se Vám líbí!
15. února 2020 úžasný večer, plný radosti, sdílení a přátelství! Děkujeme! Přišlo tolik vřelých ohlasů, až se zdá, že budeme muset co nevidět znovu opakovat :). Zde je záznam z večera, podívejte se na fotky!
krajinou šly těžké stíny spatřila jsem jeřabiny divoké a nespoutané strom je lehce nahnutý co bylo a co se stane ví od první minuty z dětství poznám jejich plody oranžové trpkostí mraky plné těžké vody vítr šimral s lehkostí jako malá šplhala jsem po ztepilé jeřabině korále pak navlékala z plodů sesbíraných v klíně jak otázky spouštěla jsem na nit která tenká byla korálkové jeřabiny v malé dlani jsem je skryla a teď když jsem stará paní stojím zas před jeřabinou znám odpověď na svá ptaní? mraky smějí se jak plynou k tomu stromu ruce zvedám chci vědět od jeřabiny odpovědi které hledám aspoň z jedné poloviny že je domov velkým darem a přátelství milostí láska že neskončí zmarem sobectví je krutostí že dítě vždy správně vidí co nechápe dospělý dobro že se mluvit stydí talent bývá nesmělý že z nebe jak déšt se lije marnotratně požehnání pro každého který žije v duze plné slitování samota že je jen dívka čekající na pozvání točící se jako cívka při tanci na Boží dlani příslib dob...
Komentáře
Okomentovat