Prorok

našli jej zkřehlého v ledu

zvetšelého proroka

dřív platil za neposedu

co zří Bohu do oka

a co vidí lidem řekne

před zlem často varuje

málokdy se v něčem sekne

když má radost

tancuje

dlouho nebylo jej vidět

utloukli jej zprávami

lidé přestali se stydět

zhlouplí pitominami

nikdo z nich jej nepostrádal

facebook, google postačil

kdo by se s ním pořád hádal

nebo si s ním zatančil

náhle divná doba přišla 

vyhnala je do lesů

plní strachu, roušek, mýdla

obav, hrůz a svých běsů

schopných jít a “dát si mašli”

utrápených, zhroucených

vyšli ven a tam jej našli 

vypadá jak jeden z nich

dřepí tiše

nic neříká

v tváři jaksi šedivý

levé oko divně tiká

ztloustnul a je lenivý

kolem tiše našlapují

nevědí jak začít řeč

jakoby nic okolkují

úsměv vypdá jak křeč

první z nich se osměluje

a táže se proroka

“řekni, co pro nás svět kuje

co se stane do roka?

kolik teček ještě čeká?

kolikrát se zavřeme

pojedeme do daleka

nebo zítra zemřeme?

naše děti?

a co staří?

kolik roušek mají mít?

proč se nám tak málo daří?

má to vůbec smysl žít?

je dost zle či bude hůře

řekni nám to, proroku

noc podobná těžké můře

ráno není do skoku

jak poznat, že nad je hlavou 

Damoklův meč visící?”

pravil:

"zlo když zvete slávou

a umlknou básníci  

když se vaše srdce tukem

jak polštářem obalí

když se obklopíte hlukem

z toho, jak jste zoufalí"

postáli

pomudrovali

vydali se domů spát

myslíte 

že na něj dali?

nevím

možná ano

                snad