Zvoní umíráček?

odvaha shrbila ramena

překryla víčka závojem šedi

má roztřesená kolena

v nádražní hospodě sama sedí

čeká na vlak do stanice

kde není nic k těšení

na zvon zvoní klekánice

kostelník spad z lešení

v dlaních drží drobné mince

poslední ze svého jmění

ano

kdysi měla více

pche

to dávno pravda není

hala se už vyprázdnila

odešla i pokladní

jenom odvaha tam zbyla

v té hospodě nádražní

byly doby

krásné chvíle

kdy tančila ulicemi

dnes se to zdá pošetilé

zavládnul strach v celé zemi

vyhnali ji

zapudili

popřeli všechno co umí

trvalo to jenom chvíli

dnes jí nikdo nerozumí

jestli odjede navěky

do stanice s klekánicí

vlakem který nebrzdí

zmizí všichni kostelníci

zdravý rozum pod čepicí

…krajinou tichý zvon zní