Cvičení pokory; mí kostlivci


     Nejhorší a nejzákeřnější z mých kostlivců se jmenuje "KDYBYCHTAK". Budí se, podobně jako ostatní mí kostlivci, zhruba v půl čtvrté ráno. 
     Kdybychtak chrastí svými pochybnými končetinami a věčně zvedá svůj kostnatý ukazovák. Poukazuje na to, co jsem udělala a předpokládá důrazně, že ty věci se tenkrát mohly udělat a vyřešit jinak a je dokonce velmi, velmi pravděpodobné, že lépe. 
      Druhý v řadě je "ZOMBIE". Předhazuje mi (a má přitom barevný projektor), že mám krk jako ještěrka, pokleslá oční víčka a nalícních kostech kůži, velmi podobnou poškozené žaluzii.
      Poslední, o kterém se zmíním, je kostlivec "ZOUFÁK". Zoufák posměšně staví před mé oči 
(a svítí přitom baterkou) moje výpisy z bankovního účtu, vyvedené v červené barvě a opatřené na začátku znaménkem mínus. Vyžaduje ode mě jistoty - práce, výdělku, zdraví, střechy nad hlavou.       Jednou najdu dostatečně velký pytel, sílu i odvahu a bez ohledu na nekřesťansky brzkou ranní hodinu je tam všechny strčím a vyhodím oknem. 
       Budou skřípat zuby, zlámou si kosti a přestanou umět číst i počítat. (Zatím se jen chystám...). 


 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jeřabiny