Jedinečnost šlehačky

Pro užitek chvíle během deštivého počasí

se svou dcerou do Zlatých Hor

ráno matka vyšla si

"Pojď jen, děvče,

v Zlatých Horách

svůj čas lehce zkrátíme

nakoupíme, projdeme se,

v poledne se najíme"

Navoněné, rozdychtěné,

nalíčené maličko

vycházejí obě ženy,

smějí se jen kratičko.

V autobuse podivný muž za volantem

smutně k matce vzhlédne

která na něj usmívá se,

on však brvou nehne.

"Inu, dcero, jen se neděs,

člověk ten je nešťastný.

Jistě se tak tváří jen dnes

lépe bude v jiné dny"

Usedly tam, kde sedadla

dvě jsou proti sobě

v autobuse ticho, prázdno

jako v tmavém hrobě.

Na zastávce s ulehčením

z toho vozu vystupují

a s nadšením sobě vlastním

ztichlým městem vykračují

Radost mizí

jak se dámy

k centru města blíží

tichá hrůza ulicemi

Zlatých Hor se plíží

Domy prázdné, vybydlené

v oknech vlají igelity

vítr temné mraky žene

šedivé a smutné byty

Obchod "Hruška" ve výkladu

obraz masa syrového

evokuje věčnou zradu

zla čarodějného

Přepadá je náhlá tíseň

až se bojí promluvit

natož zanotovat píseň.

Jak a kdo tu může žít?

Náhle pěkný výklad vidí

za kratičkou zatáčkou

cukrárna je plná lidí

ládují se šlehačkou

Švarná dáma drobenkový

koláč dívce nese

matka zas krém likérový

baští, až se třese

Proto smutek této básně

zmírá tam u zatáčky

překvapivě lze žít šťastně

když bude dost šlehačky