Róza kpt. 1

    Pohladila Čipa. Vděčně jí olízl ruku. Róza byla unavená. Chtěla to vzdát, ale příjemný vjem při doteku zvířecí srsti ji vracel zpět. Přemýšlela, najde-li vycházkové boty. Tak dlouho nebyla venku. Chodila k ní pečovatelka, ale její stále stejná slova ztratila význam. Že to chce čas, všechno přebolí. Povzdychla si.

    Boty budou zřejmě za rohem v šatně. Našla je a zkusmo ověřila, že podrážka je ještě dobrá. Ještě před čtrnácti dny byla rozhodnutá svůj život skončit.  Sevřelo se jí srdce. Nemá co ztratit.

    Nikdo ji nebude postrádat. Děti mají vlastní životy v daleké cizině a zmohou se na lístek k vánocům. Možná dokonce její nepřítomnost zaznamenají až v prosinci, až zjistí, že neodpovídá na jejich skoupé pohledy s formálními pozdravy.

    Čip začal kňučet, což ji vyburcovalo z letargie. Nahmatala boty, vzala na sebe kvapně svrchník, hůl, psa opatřila postrojem a vyšla ven.

    Hned jak otevřela dveře, čerstvý vzduch ji málem porazil. Ten vonící, dovádivý rošťák. Polkla náhlou radostí a protože Čip radostně tahal vpřed, vydala se směrem, který určoval. Rozeznávala maminky, vedoucí děti ze školky, muže, volajícího chlapce z hřiště, pokuřující dělníky u výkopu silnice. Vítr byl těhotný příslibem všeho, co život nabízí.

    Roza opatrně našlapovala. Čip byl dobře vycvičený pes. Svoji paní nezradil. Postupně  navštívili poštu, samoobsluhu a  vůně čerstvých rohlíků z blízké pekárny donutila Rozu připustit si, že má hlad, jaký dávno nezažila.

   Koupené pečivo hned vybalila z papírového sáčku a s chutí se do něj zakousla, překvapená zjištěním, že odchod z tak báječného světa náhle vnímá jako hloupý nápad.

    Cesta se stáčela mírnou pěšinkou do hustého lesa. Ověřila si, že půda není rozměklá
a vyhodnotila, že slabou hodinku chůze ještě zvládne.  V houštinách umlkali ptáci, schylovalo se k pozdnímu odpoledni. Tichý les se otevíral jako pohádka.  

    Proměna, která nastala po několika metrech, sešněrovala do strnulosti oba, Rózu i zvíře. Nasládlý puch nedovolil pochybnost. Měkkost přírody ztvrdla prázdnotou. 

      Pes se divoce rozštěkal a cloumal šňůrou. 

    Roza se otřásla, odvrátila oči od stromu, obtěžkaného podivným břemenem, přemohla nutkání zvracet, vytáhla z náprsní kapsy nepromokavé bundy mobilní telefon a přivolala policii.