Nezoufejte, Amos žije!

    Leckdo by si mohl myslet, že naše společnost je na pokraji. Že pedagogové jsou k ničemu, děti nevycválané, školy ovládly hysterické učitelky s nevyrovnaným menstruačním cyklem a Komenský se v hrobě obrací. Omyl! Vím prokazatelně, že Amos žije! Velmi důvěrně znám jisté školské zařízení, kde se již za hlavními dveřmi ozývá od brzkého rána muzička lahodící uchu, za stolem sedí pohledný školník dávající jistou šanci starším dámám, pozbyvším iluzí, po chodbě běhají vtipní asistenti, kteří nejsou chromí ani nijak handicapovaní, naopak dávají tušit netušené, v kabinetu tělocvičny sedí učitel, který by donutil Arnolda Schwarzeneggra při pohledu na své svaly vzlykat jako děcko, po schodech důstojně kráčí šarmantní zástupce, ovládající skvělé estonské skladatele teoreticky i prakticky a v patře sedí charizmatický ředitel, zvládající naprosto všechno s pomocí okouzlující sekretářky a účetní.    

    Správce IT by dohnal Bila Gatese k šílenství už jenom tím, že existuje, a to jsem ještě nepopsala zbytek pedagogického sboru, onu luznou část tvořenou vílami, elfkami a princeznami, které vystudovaly pedagogickou fakultu bez známek šílenství. Tyto dámy, vesměs štíhlé, dlouhovlasé, inteligentní, pokorné a hudebně nadané, se nesou chodbami ladně, mluví jemně a vyskytují se tu naprosto běžně, což uvádí ve vytržení děti od první do deváté třídy. Pod vedením laskavě moudré a velkorysé zástupkyně tyto bytosti v přípravných týdnech drhnou podlahy, malují skříňky, plazí se chodbami, vymetají pavučiny z rohů a zvládnou u toho zpívat druhý hlas, aby po týdenní lopotě předstoupily před vyjevené děti vymydlené, načesané, nádherné a inteligentně jim popsaly, co pro své svěřence připravily během prázdnin, stloukly za dlouhých letních večerů, vyškemraly na přátelích, vynalezly v korálkárnách, papírnictvích a půjčovnách kostýmů. Některé přitom zvládají mluvit několika jazyky bez uzardění a přijímat komplimenty malých špuntů s pousmáním. Oběd jedí z papírových tácků za pochodu, v batohu si nosí termosky a haldy sešitů, opravují diktáty na hromadách odměn, plakátů, učebnic a knih povinné četby, které mají naskládané na geometrických pomůckách a mapách světa. Tančí uprostřed tělocvičen, šplhají na ribstoly, metají kotrmelce a kličkují mezi kužely, to vše provádí s vědomím, že pokud jim nevyjde jejich měsíční plat, mohou si půjčit v zastavárně oproti zlatým hodinkám po babičce z Dolní Lhoty, která mívala kdysi dávno statek, pokud jí jej ovšem nepropil nezdárný nevlastní syn. Ach.

    Nu, a teď argumentujte, tajtrlíci z ministerstev, škarohlídi z denního tisku a penzisté z odřených laviček! Co se mne týká, nesu se ulicemi s úsměvem idiota navzdory všem katastrofickým předpovědím. Vím totiž jistě, že Amos žije, a pokud žije, pak je tu jistá naděje, že se dobro, které je v každém capartovi, rozhodně neztratí.