Ze školních lavic: Adventní poznání

    Stojím před třídou a oznamuji: 

    "V polovině prosince budeme znovu zpívat v domově pro opuštěné staré lidi" a slyším ze zadních lavic zaúpění:

     "Nééééé!!!! Zase? Proooooč? Já se tam bojím, tam to smrdí, já nejdu". Volně nechám věty padat
a pak si vyprávíme. O tom, co je to advent. O stáří a opuštěnosti. O otevírání srdcí. O krásné akci "Ježíškova vnoučata" a ti moji zlaťáčci začínají roztávat. Nakonec jim dávám svobodu, kdo chce, půjde zpívat, kdo nechce, nemusí. Ty ruce, které nechtěly, jsou váhavější, ale to vůbec nevadí, ujišťuji je.              Sedám ke stolu a otevíráme učebnice. Látka s název "Nerostné bohatství a průmysl". Čteme a u každého neuchopitelného souvětí jako vždy řeknu: "Stop! Co je to "nerost"? Co je to "průmysl?" 

     Věta "Lidé potřebují k životu hodně věcí" mě neplánovaně zvedá ze židle, vstávám, beru fixovku
a ptám se čtvrťáků: 

    "Co potřebují lidé k životu?" 

    Třída šumí: "Myčku. KFC.Tramvaj. Ledničku. Auto. Mobil. GPS. Hygienu. Přírodu. Velký dům. Práci. Školu. Vzdělání. Rodinu. Jídlo. Postel. Slunce. Ponožky. Kamarády. Oblečení. Mekáč.". 

    Popsala jsem téměř celou tabuli. 

    Nakonec se stavím před děti a sděluji: “A teď. Představte si, že jste mladý muž, případně mladá dáma, přicházíte k lékaři a ten vám řekne: 

    "Milý pane/dámo, za měsíc zemřete. Máte třicet dnů  života. Je to neodvratné, nedá se dělat absolutně nic. Co z těchto věcí, které jsem napsala, vám pomůže?"

    Dětem klesají brady. Vybíráme. Diskutujeme. První mizí z tabule k mé úlevě KFC. Myčka a tak dál
a dál. Mažu tabuli a nakonec zůstává 

Příroda  

                  Rodina                             Kamarádi 

                                            Slunce

    Obracím se, usmívám a ptám se:

     "Co z těchto čtyř věcí dostanete za peníze?" Ještě jeden chlapec to zkusí, ozve se: 

    "Rodinu". 

    "Kde, ve kterém obchodě, dostaneš a za kolik ti prodají pět deka rodiny?" 

    Třída je podivně ztichlá. 

   Jestli si myslíte, že jsme dočetli kapitolu do konce, tak se velmi mýlíte. 

    Přesto si myslím, že jsem dobrá učitelka.  Kdyby v jediné hlavičce něco z tohoto poznání zůstalo, neučím nadarmo.