Lázeňský horor

    Jsem chabrus na záda. Dvakrát operovaný, protože jsem byla líná cvičit, protože to máme v rodině, protože proto. Tak jsem byla v lázních dvakrát na stejném místě a chtěla jsem zkusit něco neobvyklého, neotřelého a zcela nového.

    Tak to mám. Lázeňský hororový pokojíček.

    Páchne to tu jako v Osvětimi v místnosti, kde byly hromady vlasů a boty po zemřelých. Pokojíček je umístěn úplně dole úplně v rohu hned vedle „wc muži“, jak je psáno na dveřích na cedulce, které se izolepa v rohu odlepuje. Pokojíček jsem zaplatila nemalou částkou, protože je jednopokojový, skupina „B“. Nemám ani umyvadlo s vodou, ani wc, ani sprchu. Chodit musím na pokoj, tam, kde to páchne ještě intenzivněji nežli na pokojíčku, kde jsem to vyvětrala a přehlušila vůní z kávy, čaje „magic moments“, vůní parfému Dolce Gabbana Lˇimpertance 3 light blue, citronem, gelem na praní a spreyem exotic od mé sestry, která jej pořídila ve výprodeji (měli akci, dva za jeden v její oblíbené drogerii). Hned první den, kdy jsem udatně celý čas byla v parku, jídelně, kavárně a u vodotrysku, přičemž celý čas jsem se buď modlila, učila se angličtinu nebo myslela pozitivně, se mi při příchodu na cestu k „Lékařské vile“, v jejímž přízemí se můj pokojíček nachází, chtělo spontánně zvracet veškerý smažený sýr i se zeleninovou přílohou včetně suché rýže, kterou jsem dostala na večeři (smažák jsem si pořídila hladová posléze v restauraci v přítomnosti sympatického lázenského šviháka). Seznámila jsem se s ním pouze proto, že jsem získala znovu sebedůvěru díky telefonátu mé nadřízené, která mě prosila o článek o zásahu bezpečnostních složek v naší škole k závěru školního roku, což jsem vyplodila okamžitě, bryskně a velmi zdařile včetně vtipného zakončení s pomocí hesla „pomáhat a chránit“, které se dle mého závěru uvedeného v článku, naplnilo na více než sto procent.

    Jak tu budu spát? Přemítala jsem zběsile, zatímco ve vedlejší místnosti se splachovalo, sprchovalo a zpívalo. Trudně jsem myslela na to, od čeho jsou skvrny na zdi, parketách a proč mi visí jen polovina záclony na kroužcích a zbytek volně plápolá v prostoru, proč je parapet špinavý jak prase a proč na roletě proti hmyzu, která jde stáhnout jen do poloviny, povlávají pavučiny z roku 1815. Rozhodla jsem se zvýšit si teplotu, dostat průjem, kašel a záduchu, avšak i kdybych tohle všechno dokázala (a není to problém, to mi věřte; stačí se nenalíčit a hned vypadám jako po neštovicích), kdo mi, proboha, převeze domů těch několik kufrů a hromady knih, které jsem tady chtěla číst jako autor a vzápětí prodat jako vydřiduch bez posledního zbytku cti.

    Situace nemá řešení.

    Snad….

    Co takhle…

    Klikla mi sms. „Jste dnes šťastná?“ Ptají se z portálu, kde mě již čtrnáct dní obtěžují smskami „jsem tu sama!“ (nejsem na holky) „tato rodina hrabe miliony!“ (ať hrabou, když jim dali hrábě, já jim pomáhat nebudu)„váš telefon napadl nebezpečný vir a brzy bude odpojen“ (tak jo, platit nic nebudu, i když hned vzápětí mi píší, kolik a kam mám poslat)

    Chci jim napsat „néééé, voléééé – nejsem šťastná!“

    Ale pak se zarazím.

    I když pokojíček je hnusný. Smrdutý. Jsou jisté potíže. Pořád nemusím psát tyhle pitomosti. Pořád mám svých pět pohromadě. Když si dám kus čokolády, jak mne tudle napadlo, když jsem začala psát první snad… tak to tady přežiju, zítra si zaběhám, doktora obloudím a když ne, tak si na ten puch třeba zvyknu.

    Nakonec asi není tak zle.

    Třeba nebudou chodit muži srát celou noc,

    Lidi, vždyť já jsem nakonec navzdory všemu vcelku šťastná. Nééé. Jsem úplně šťastná.

    Nebýt toho hnusného lázeňského pokojíčku, asi bych na to ani nepřišla. No není to nádhera?

(Právě mi od hňupů přišlo „Máte balíček!“ - (já si pro něj nepůjdu :))