Postní

kdyby se lidé sešikovali

 do jedné dlouhé barevné řady

 vzali se za ruce

 práci si dali

 alespoň týden být 

v tichu a hlady 

 pak pohledem potkali se

 ve vzájemné důvěře

 a v té chvíli pocítili 

své lidskosti sílu 

na sobeckost zapomněli

 otevřeli všechny dveře

 snáz by našli lásku víru

 tvoříme fronty u pokladen 

bojíme se nedostatku

 jsme sevření vlastním chladem 

strachu obav chtění zmatku 

 cpeme se

 jsme lační stále 

bouříme se

 křičíme

 čteme zprávy nenadálé

 kterými se ničíme

 tam kde lidé chromí strachem

 odevzdali sílu

 strkají se u pokladen 

není třeba viru

 stačí ťuknout 

jak domino

 padnou jeden na druhého 

bez hluku

 do prachu země 

žití nicotného 

 kdyby se lidé sešikovali 

do jedné barevné a dlouhé řady... 

je tuze prospěšné 

občas být hlady